Etiketa oslovování: Dej pusu svojí micince… Ty bejku. Intimnosti a vulgarismy do etikety oslovení nepatří.

Oslovení patří k základům společenské etikety. Oslovujeme vždy klidným hlasem a zřetelně, nikdy a nikde na nikoho nepokřikujte.

Panííí, podej mi…

Oslovení pane, paní, slečno, používáme pouze když oslovujeme osoby neznámé, tedy ty, kterým jsme nebyli představeni. V ostatních případech k pane, paní připojíme buď akademický titul, funkci nebo příjmení.

Heeeeej kočko, dvě piva!

V obchodě, restauraci nebo na recepci vždy k oslovení obsluhy použijeme její funkci. Pane vrchní, pane recepční, paní prodavačko. Pracovníky ve službách, vždy oslovujeme slušně a v klidu.

Miloši, teda prezidente

Křestním jménem oslovujeme pouze velmi dobré přátele a známé, lidi, se kterými si tykáme. Oslovování křestním jménem je obvyklé i v uzavřené společnosti (např. sportovních kroužcích apod.). Vyjímku tvoří i profesní skupiny, např. kadeřnictví, kde je oslovení křestním jménem vžité.

Říkat komukoli pouze příjmením je naprosto chybné a svědčí to o nedostatku společenského taktu.

Slečno inžinýýýýrko, kde mám ty podklady…..

Běžné jsou v pracovním kontaktu oslovení titulem nebo funkcí, také kolego, kolegyně. Obecně můžete každého oslovit pane plus titul. Toto oslovení se také používá u žen, nemusíme zjišťovat, zda je dotyčná žena vdaná nebo ne. Vdanou i svobodnou ženu tedy můžete oslovovat s titulem: např. paní inženýrko (nikdy ne slečno inženýrko).

Mladá pani, upadla vám hůl….


Za poněkud "starodávné" se začíná považovat oslovení mladá paní, zejména u starších dam.

Slečno, na třetí rozvod nevypadáte…


Rozvedená žena by měla být oslovována paní. Pokud si to ona sama nepřeje jinak.

Franto Nováku, pojďte si vyzvednout ty dva miliony…

V některých obchodech a institucích (banky, starožitnictví, aukce s uměleckými předměty) neoslovujeme  klienta příjmením - i pokud je známo. Zachovává se tím ochranná anonymita.

Pocem, macku…

Na veřejnosti je nevhodné,když se partneři nebo manželé oslovují domáckou přezdívkou nebo intimně.