Divoký a nezapomenutelný sex se svůdným barmanem… Díky práci přesčas!

Stalo se to před pár lety, ale dodnes to mám ve vzpomínkách, jako by se to odehrálo dnes. Ještě teď vzpomínám na jeho slova, vnímám ten podmanivý hlas a bezstarostný úsměv. Byl to obyčejný páteční večer, byla jsem opět poslední, kdo opouštěl  firmu. V zasedací místnosti se sice ještě svítilo, ale to měly zcela určitě  na svědomí uklízečky. Mé lodičky hlasitě klapaly na mramorové dlažbě  a ozvěna ten zvuk nesla opuštěnou chodbou. Stejně opuštěnou jako já. S posledním přítelem jsem se rozloučila před několika týdny, žádný nerozchodil mé pracovní nasazení. Každý po pár měsících sbalil kufry a bez velkého loučení zmizel.

Výtah se zhoupl a s ním i můj žaludek, který mi dával najevo, že je čas ho naplnit něčím dobrým.  Rozloučila jsem se s vrátným a vyrazila do večerního města. Za rohem byl bar a mnozí z mých kolegů si nemohli vynachválit jak jídlo, které tam vařili, tak příjemnou obsluhu. Zatlačila jsem  do dveří, hned jak se otevřely, setkala jsem se s očima velmi sympatického barmana. K baru už jsem doplula, topíce se v jeho širokém bezelstném úsměvu. „Dobrý večer, jak je možné, že vás jsem tu ještě neviděl? Vždy jen vidím, jak vyběhnete z kanceláře ulicí pryč a v duchu závidím tomu, za kým tak spěcháte.“  Odpověděla jsem na pozdrav a usedla na barovou stoličku nechávaje bez povšimnutí jeho kompliment.

„Dám si portské a jídelní lístek,“ zahučela jsem na něj, a jako na omluvu zamrkala řasami. Když přede mě stavěl skleničku, všimla jsem si jeho velikých a přece tak jemných rukou a užasla nad šířkou jeho ramen. Oči jsem zabořila do jídelního lístku. „Co byste mi doporučil?“  zamumlala jsem.. Bylo to rychlejší než celý ten lístek pročítat. Zvedla jsem s tou otázkou oči od papíru. Ačkoliv jsem nebyla moc milá, on se pořád tak  příjemně usmíval. „Dívám-li se do vašich očí, vidím v nich hlad, takže steak a spoustu zeleniny což krásně doplní to víno.“ Souhlasila jsem pokýváním hlavou, zapálila cigaretu a usrkávala lahodné portské. Je to silné víno. Než jsem dopila skleničku, položil přede mě talíř s nádherně vonícím pokrmem. Doslova jsem se na něj vrhla. Můj apetit mu rozehrál ještě krásnější úsměv na tváři, zatímco mi naléval druhou skleničku. Mezi lahodnými doušky jsem přemýšlela, kolik mu může být. Není to vlastně jedno?  S barmanem jsem po celý večer vedla nezávaznou konverzaci a s počtem vypitých skleniček mizel i odstup mezi námi. Jmenoval se Jiří, ale já mu říkala během našeho rozhovoru Jířo.

Nevzpomínám si, kdy se bar vylidnil, vím jen, že najednou byl tak blízko mě a tak vysoký a urostlý, až se rozechvěla celá má duše a slastné horko zalilo můj podbřišek. Mé rty opojené silným vínem nedočkavě čekaly, až je ochutná, až je spálí svým žárem. A ty jeho velké jemné ruce, nejdříve jsem je cítila na zátylku, když přitahoval mou hlavu k té své, a když má ústa plenil devastujícím polibkem, hladil má ramena. “Uvolni se, užij si to, udělám tě pro dnešní večer královnou tohoto ztichlého baru, udělám ti to tak, že na to do smrti nezapomeneš.“ Vzal mě kolem pasu a já sklouzla ze stoličky. Pevně na zemi jsem však stála jen chvilku, jen tak dlouho než mě vysadil na barový pult, jeho ruce vyhrnuly mou halenku. Aby ji úplně sundal, přestal mě líbat na ústa, zaměřil se na má ňadra a jemně je jazykem dráždil přes krajku podprsenky. Tiše jsem zasténala a sama jsem jí rozepnula.

Zvedl své touhou zkalené oči, usmál se a zašeptal: „Mám pokračovat?“ Vlastně nečekal ani odpověď. Rozepnul mi zip sukně, nadzvedl  můj zadeček a hedvábí sukně se mu pomalu snášelo k nohám. Poprvé mi to udělal pusou. Jen co jsem se přestala celá chvět, vzal mě do náručí a odnesl mě do jakési kanceláře. S očima dokořán jsem sledovala, jak se svlékal. Má touha byla ještě silnější. Byl tak něžný, když do mě poprvé proniknul, tiše mumlal mé jméno, zatímco naše těla kroužila v divokém tanci. Vyvrcholení nás zasáhlo jako bouře, moje smysly se roztříštily na milion kousků. Stále jsme se dotýkali jeden druhého a po dalším úžasném sexu jsem již nevnímala nic než tohoto nádherného muže. Probudil mě chlad a tma. Ležel vedle mě na pohovce, spící a pořád s tím úsměvem. Tiše jsem vstala, posbírala své věci, spěšně se oblékla. Rtěnkou na účtence jsem nechala prostý vzkaz s poděkováním za úžasný večer a zmizela ve tmě. Vždycky, když se zdržím ve firmě a  nasedám do taxíku, ohlédnu se směrem k baru. Už nikdy jsem tam nezašla ze strachu, že by mě nevítal ten úsměv, který vídám ve svých snech dodnes.

Radka Smrčková