Bohyně sexu na vozíčku. Letní vzplanutí, na které nikdy nezapomenu…

Často čítám v magazínech zasněné příběhy žen. Nejsem romantik, tudíž se mi zdály nadsazené. Pak se ale stalo něco, co můj pohled na věc změnilo. Jsem finanční ředitel jedné velké firmy a loni jsem dostal jako odměnu, za tu spoustu vydělaných peněz, týdenní poukaz na řecký ostrov Rhodos do lázní v městečku Kalithea. Cesta letadlem byla poklidná. Na letišti mě, stejně jako spoustu dalších lázeňských hostů, očekával minibus, který nás během půl hodinky dopravil na místo. Cestou jsem se snažil mezi odpovídáním na zprávy v mobilu sledovat i krajinu, ale můj pohled vždycky sklouzl k siluetě drobné mladé ženy sedící na jednom z předních sedadel. Odhadoval jsem, že bude asi ve stejném věku jako já. Zatímco jsem přemýšlel, zda cestuje sama, minibus zastavil na malebném nádvoří před hlavní budovou. “Páni, tak takhle vypadá ráj!“ Využil jsem zadních dveří a byl venku z minibusu mezi prvními. Otočil jsem se kolem dokola, abych si vychutnal ten pohled, a skoro přepadl přes invalidní vozík, který tam mezitím někdo postavil. Taktak jsem našel ztracenou rovnováhu, a s kletím, že se ti invalidi vecpou všude, jsem zamířil k hlavní budově, abych se ubytoval.

U oběda jsem na tajemnou blondýnku narazil znovu. Seděla trochu stranou ostatních. O to víc přitahovala můj pohled.  Potřetí jsem na ní narazil u bazénu, a to už mi přišlo jako řízení osudu. Na nic jsem nečekal, vklouzl jsem do vody a plaval směrem k ní. „Mám na vás štěstí, tajemná krásko, tak co kdybych vás pozval večer k baru na drink?“ Vypadala vyděšeně.  Dlouho nesouhlasně kroutila hlavou, ale nakonec podlehla mému naléhání a svolila. „Na vaše vlastní riziko.“ Její slova jsem pochopil v momentě, když se objevila ve dveřích baru, číšník jí zdvořile přidržel dveře a ona s úsměvem vjela na svém vozíku až k baru. Na sucho jsem polkl, zatímco mě posměšně sledovala. „Překvapen? Vyděšen?“ Teď jsem nesouhlasně kroutil hlavou já.

Abych uvolnil atmosféru, objednal jsem nejen drink, ale i místo u zastrčeného stolku. Měl jsem touhu zjistit o ní všechno, a hlavně jsem měl pocit, že mě její přítomnost celého naplňuje. Během večeře složené z řecké kuchyně jsme brzy o sobě věděli snad všechno. Místní víno uvolnilo atmosféru a muzika podbarvila jedinečnost toho setkání. Seděli bychom tam snad do rána, kdyby nás obsluha nevyhnala do vlahé teplé noci. Ani jeden netoužil jít spát, a tak jsem statečně tlačil její vozík pískem pláže až k moři. Pohled na moře byl kouzelný, najednou jsem se shýbnul, vyzvedl jí do náručí a pomalu jsem vstupoval do moře. Tiskla se ke mně a s důvěrou se nechala nést do klidných vln moře. V tu chvíli jsem jí poprvé políbil. Byla v mých rukou jak loutka, jak marioneta, co čekala na své probuzení, odhodlaně mi polibky vracela nazpět. Chlad nás z vody brzy vyhnal, ale písek byl ještě od slunce teplý, když jsem jí do něj pomalu a jemně položil. Líbal jsem ji a polibky nechával cestičku na jejím krku. Mé ruce ji zbavovaly promočených šatů a já přemýšlel, jestli se vůbec někdy milovala.  Jestli jí to její handicap dovolí. Odezva jejího těla dávala tušit, že ví, o čem je milování a že po něm touží stejně jako já.

Laskal jsem rukama její ňadra a moje polibky mířily níž, přes ploché bříško až k jejímu roztouženému klínu. Můj jazyk pak dokonal dílo zkázy a dovedl to úchvatné stvoření k orgasmu. Ačkoliv se ještě celá chvěla touhou, svírala ve své drobné ručce můj stopořený penis a očima doslova žebrala, abych jí i sebe s jeho pomocí uspokojil. To bylo to, po čem jsem přesně toužil. Během chvilky jsme splynuli v jedno tělo a já s každým pohybem svého penisu cítil, jak hluboko jsem v ní. Výbuch orgasmu přišel asi současně, najednou jsme leželi v objetí a těžce oddychovali. Když nám začalo být chladno, neboť se noc přehoupla do svítání, zabalil jsem ji do své košile, posadil do vozíku a zavezl do hotelu. Než jsem jí uložil do postele, milovali jsme se ještě jednou, smívajíce ze sebe jemný, všudypřítomný písek. Během chvilky mi v bezpečí postele usnula v náruči.

Víckrát jsem ji neviděl. Ráno, když jsem se vracel z obchodu s kyticí květů, zazvonil telefon. Strohý hlas mi oznámil, že během pár minut pro mě přijede vůz, že má dovolená se ruší. V recepci jsem na svou vizitku načmáral omluvu a své soukromé číslo s přáním, abychom se znovu setkali. Nevím proč, ale nikdy nezavolala a já hlupák se nikdy nesnažil ji vypátrat. A od té doby čas od času čítávám ty dojemné příběhy a vzpomínám na svou na vozíček upoutanou drobnou dívčinku, se kterou jsem zažil zázrak.

Rad