Potkala jsem paní se srdcem na dlani. Vychovala tři děti, jedno měla v pěstounské péči a teď se stará o novorozeně.

„Vychovala jsem čtyři děti. Teď jsou z nich dospělí, kteří mámu sice pořád v něčem potřebují, ale už si žijí vlastním životem,“ svěřila se mi nedávno paní, které jsem prodávala autosedačku po našem miminku.

Její příběh byl však o dost zajímavější. Dozvěděla jsem se, že vlastní děti měla rok a půl po sobě, což už samo o sobě muselo být dost náročné. Jako by toho neměla dost, když bylo nejstaršímu devět, vzali si s manželem do pěstounské péče malého Roma. Vše šlo hladce, bohužel pak přišla velká tragédie. Zemřel jí manžel a ona na děti zůstala sama. S těžkou situací se poprala s vervou a přiznala, že vlastně i díky dětem se z bolestné události nesložila.

Jen co vyvedla „ptáčata“ z hnízda, hledala, kde by mohla volný čas dobře investovat. Oslovil ji projekt pěstounské péče novorozeňat, která ještě nejsou připravena pro adopci. Rok jezdila na školení, prověřila ji sociálka, zkoumal psycholog a teď se konečně dočkala.

Na starost dostala romskou holčičku. Starat se o ni bude prvních pět měsíců, než se najde rodina, která ji adoptuje. Vlastně „odnese“ to nejhorší – vstávání, koliky, probdělé noci – které lze předpokládat o to víc, že děti, které takto končí, jsou většinou potomky sociálně slabých matek, které buď kouří, nebo fetují, což vede k tomu, že děti mají abstinenční příznaky a jsou značně neklidné.

Jen co novorozeně vypiplá, s láskou jej předá do náruče náhradních rodičů a bude čekat na další miminko, kterému pomůže zpříjemnit start do života. Ušetří ho věčného pláče v kojeneckém ústavu a nabídne mu vřelou náruč a vlídná slova.

Wow – smekám a obdivuji tuto paní s velkým srdcem.