Viděla jsem trpaslíka. Byl neskutečně maličký a vypadal pořádně zákeřně.

Když jsem byla malá, jezdila jsem pravidelně na prázdniny k babičce na chatu, která byla uprostřed lesů. Kromě pravidelného chození na houby, hraní „člobrda“ s babičkou a dámy s dědou jsem si tam užila díky kupě dětí od sousedů úžasné dny. Není tedy divu, že jsem nikdy nechtěla, aby léto skončilo. A i když jsem se těšila, až opět uvidím rodiče na delší dobu než jen na víkend, z konce prázdnin jsem měla osypky. Když jsme měli s našimi odjíždět, kolikrát jsem plakala, nebo se dokonce vztekala. Nemohla jsem si pomoct. Návrat do města a s tím spojených povinností mě prostě nebraly…

Když jsme se vraceli ono osudné léto, měla jsem krajinu za skly vozu ještě rozmazanou od samých slz. Hlavou mi běžely vzpomínky a už jsem osnovala spiklenecké plány na další prázdniny. Najednou táta vykřikl: „Koukejte!!!“. Rychle jsme s maminkou přilepily čela na okna.

Nevěřila jsem svým očím – v příkopu se krčil trpaslík. Malinký mužíček s nakrčeným čelem a podivně zlým výrazem a červené špičaté čepici. K milé postavičce z pohádek měl daleko. Nemohli jsme úplně zastavit, za námi jela celá kolona dalších vozů vracejících se z prázdnin. Táta alespoň zpomalil, abychom si ho mohli prohlédnout. Podivně se na nás křenil a jakoby závistivě a škodolibě se chichotal. I když jsem byla tak malá, přeběhl mi z něj mráz po zádech. Na okamžik jsem si myslela, že si ze mě naši střílejí, ale jejich nadmíru vážné a překvapené tváře mě přesvědčily, že vidí přesně to, co já.

Celou cestu domů jsme pak přemýšleli, jestli to byl opravdový trpaslík, nebo jen nějaký muž, či přelud. Ale že bychom viděli všichni tři iluzi?
Časem jsem na tuto příhodu zapomněla, ale když jsem jela z chaty se svými dětmi, úplně se mi vše vybavilo. Zeptala jsem se rodičů, jak to tehdy bylo. Doufala jsem, že mi s úsměvem řeknou, že to na mě ušili, ale k mému překvapení úplně vážně přísahali, že podivného mužíčka taktéž viděli, a že rozhodně o žádnou výchovnou „boudu“ nešlo…

To mi hlavu zamotalo ještě víc. Divíte se?